Bookmark and Share
01.02.2016, kategorie: Zprávy ze zahraničí

Zvláštní generální audience v roku Milosrdenství

papež František 30.1. 2016

Dne 30. 1. 2016 se na Svatopetrském náměstí konala zvláštní generální audience, která se bude během Svatého roku milosrdenství konat každou poslední sobotu v měsíci. Katechezi papeže Františka si přišlo vyslechnout dvacet tisíc poutníků a předcházelo jí čtení úryvku z Janova evangelia (1,42-45), který líčí, jak Ondřej vyhledal svého bratra Šimona, aby mu sdělil, že nalezl Mesiáše. Petrův nástupce mluvil o těsné spojitosti, která existuje mezi milosrdenstvím a misijním poslání:

 

 

(Jan 1,42-45)

Drazí bratři a sestry.
Den za dnem se hroužíme do Svatého roku milosrdenství. Pán svojí milostí řídí naše kroky, když procházíme Svatou branou a vychází nám vstříc, aby navždy zůstal s námi, navzdory našim nedostatkům a našemu odporu. Neúnavně vnímejme potřebu Jeho odpuštění, protože právě když jsme slabí, posiluje nás Jeho blízkost a umožňuje nám radostněji žít naši víru.

Chtěl bych dnes poukázat na těsnou spojitost mezi milosrdenstvím a misijním posláním. Jak připomněl svatý Jan Pavel II. „Církev žije svým pravým životem, když vyznává a hlásá milosrdenství a přivádí lidi k jeho pramenům“ (Dives in misericordia, 13). Jako křesťané máme odpovědnost být misionáři evangelia. Když obdržíme nějakou hezkou zprávu nebo učiníme nějakou krásnou zkušenost, cítíme přirozeně potřebu sdílet ji také s druhými. Ve svém nitru cítíme, že nemůžeme zadržovat radost, kterou jsme dostali, a chceme ji šířit. Vzbuzená radost nás nabádá, abychom ji sdíleli.

A stejně tak by tomu mělo být, když se setkáme s Pánem. Radost z tohoto setkání, z Jeho milosrdenství vede ke sdílení Pánova milosrdenství. Ba dokonce sama radost, kterou máme, když ji sdílíme, je konkrétním znamením toho, že jsme se opravdu setkali s Kristem. A není to projev proselytismu, nýbrž rozdávání. Dávám to, co mi dává radost. Při četbě evangelia vidíme, že taková je zkušenost prvních učedníků. Po prvním setkání s Ježíšem odešel Ondřej povědět to svému bratru Petrovi (srov. Jan 1,40-42), a stejně jednal Filip s Natanaelem (srov. Jan 1,45-46). Potkat Ježíše, znamená setkat se s Jeho láskou. Tato láska nás proměňuje a uschopňuje předávat druhým sílu, kterou dostáváme. V určitém smyslu bychom mohli říci, že dnem křtu každý z nás dostává nové jméno k tomu, které obdržel od maminky a tatínka, a tímto jménem je Christoforos. Co to znamená? „Ten, který nese Krista“. Je to jméno našeho postoje nositelů radosti z Krista, z Kristova milosrdenství. Každý křesťan je Christoforos, tedy nositel Krista.

Milosrdenství, které dostáváme od Otce, nám není dáno jako soukromá útěcha, ale činí z nás nástroje, aby se téhož daru dostalo také druhým. Mezi milosrdenstvím a misijním posláním existuje podivuhodná cirkulace. Když žijeme z milosrdenství, stáváme se misionáři milosrdenství, a jsme-li misionáři, umožňuje nám to stále více růst v Božím milosrdenství. Vezměme tedy vážně svoji křesťanskou existenci a snažme se žít jako věřící, protože jedině tak se může evangelium dotknout srdcí lidí, otevřít je k přijetí milosti lásky, k přijetí obrovského Božího milosrdenství, které zahrnuje všechny.

Přeložil Milan Glaser

Zdroj: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23187