Bookmark and Share
23.03.2016, kategorie: Zprávy ze zahraničí

Velikonoční třídení ve Svatém roce milosrdenství

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra 23.3. 2016

(Lk 23,32-34)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Naše reflexe o Božím milosrdenství nás dnes uvede do Velikonočního třídení. Prožijeme Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu jako silné momenty, které nám umožní vstoupit hlouběji do velkého tajemství naší víry: zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Během těchto tří dnů všechno mluví o milosrdenství, protože dává spatřit, kam až zachází Boží láska.

Budeme naslouchat vyprávění o posledních dnech Ježíšova života. Evangelista Jan nám nabízí klíč porozumění jejich hlubokému smyslu: „Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13,1). Boží láska je bezmezná. Jak často opakoval svatý Augustin, je to láska, která jde „až do krajnosti, bez konce“. Bůh se dává opravdu ve všem každému z nás a nešetří se v ničem. Tajemství, kterému se klaníme v tomto Svatém týdnu, je obrovský příběh lásky, která nezná překážky. Ježíšovy Pašije potrvají až do konce světa, protože jsou příběhem sdílení útrap celého lidstva a nepřetržitou přítomností v osobním životě každého z nás. Velikonoční třídení je zkrátka památkou dramatu lásky, která nám dává jistotu, že v životních zkouškách nikdy nebudeme opuštěni.

Na Zelený čtvrtek Ježíš ustanovuje eucharistii, když velikonoční hostinou předjímá svoji oběť na Golgotě. Lásku, která jej oživuje, dává učedníkům pochopit tím, že jim umývá nohy a osobně tak dává příklad, jak mají jednat oni sami. Eucharistie je láska, která slouží. Je to vznešená přítomnost Krista, který touží nasytit každého člověka, zejména ty nejslabší, aby je uschopnil vydat se cestou svědectví v těžkostech tohoto světa. Nejenom to. Ježíš, který se nám dává za pokrm, potvrzuje, že se musíme učit lámat tento pokrm pro druhé, aby nastalo opravdové společenství života s těmi, kdo jsou v nouzi. On se dává nám a žádá nás, abychom zůstávali v Něm a jednali stejně.

Velký pátek je vrcholným momentem lásky. Smrt Ježíše, který se na kříži odevzdává Otci, aby nabídnul spásu celému světu, vyjadřuje lásku dávající se až do krajnosti, bez konce. Lásku, která chce obejmout všechny, nevyjímaje nikoho. Lásku, která se vztahuje na každou dobu a každé místo: nevyčerpatelný zdroj spásy, ze kterého může každý z nás hříšníků čerpat. Bůh nám dokázal svoji svrchovanou lásku v Ježíšově smrti a také my, znovuzrozeni Duchem svatým, se můžeme a máme mít navzájem rádi.

A nakonec Bílá sobota, která je dnem Božího odmlčení. Musí to být den mlčení a musíme se všemožně přičinit, aby pro nás byl vskutku dnem mlčení, jakým byl tehdy, dnem Božího odmlčení. Ježíš, uložen v hrobě, sdílí drama smrti s celým lidstvem. Je to mlčení, které mluví a sděluje lásku jako solidaritu s těmi, kdo jsou vždycky opuštěni a které Boží Syn dostihuje, a zaplňuje prázdnotu, kterou může naplnit jedině nekonečné milosrdenství Boha Otce. Bůh mlčí, avšak miluje. V tomto dni se láska – mlčenlivá láska – stává čekáním na život ve zmrtvýchvstání. Přemýšlejme na Bílou sobotu o mlčení Matky Boží, „Věřící“, která mlčky očekávala Zmrtvýchvstání. Matka Boží je pro nás ikonou Bílé soboty. Hodně přemýšlejme o tom, jak Matka Boží prožívala Bílou sobotu v tomto očekávání. Je to láska, která nepochybuje, ale doufá v Pánova slova, aby se projevil a zazářil den Velikonoc.

Všechno je obrovským tajemstvím lásky a milosrdenství. Naše slova jsou ubohá a nestačí k jeho plnému vyjádření. Může nám v tom pomoci zkušenost jedné nepříliš známé dívky, která podivuhodným způsobem psala o Kristově lásce. Jmenovala se Juliána z Norwiche a byla analfabetkou. Tato dívka měla vidění Ježíšova utrpení a když se pak stala poustevnicí, velice jednoduše, ale hluboce a intenzivně popsala smysl milosrdné lásky. Říká: „Náš Pán se mne zeptal: »Jsi ráda, že jsem pro tebe trpěl?«. Řekla jsem: »Ano, dobrý Pane, a velice ti děkuji; ano, dobrý Pane, buď požehnán«. Potom Ježíš, náš dobrý Pán, řekl: »Jsi-li ráda ty, jsem rád taky. Snášet utrpení pro tebe je mou radostí, mým štěstím, věčnou radostí; a kdybych mohl, trpěl bych víc«. Takový je náš Ježíš, který každému z nás říká: »Kdybych pro tebe mohl podstoupit větší utrpení, podstoupil bych jej«.“

Jak nádherná slova! Umožňují nám opravdu chápat nezměrnou a bezmeznou lásku, kterou Pán chová ke každému z nás. Nechejme se prostoupit tímto milosrdenstvím, které nám jde vstříc; a v těchto dnech, kdy upřeně hledíme na Pánovo utrpení a smrt, přijměme do svého srdce velikost Jeho lásky a jako Matka Boží v sobotu mlčky očekávejme Zmrtvýchvstání.

Překlad Milan Glaser 
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23458


Další články z podrubriky Generální audience