Bookmark and Share
17.08.2013, kategorie: Zápisy z akcí

EXERCICIE VE STÍNU BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

Ve dnech 7. – 11. Srpna 2013 proběhly exercicie pro laiky, které oslovuje spiritualita Božího milosrdenství.

Rády bychom se podělily malou reflexí, která může být pro mnohé apoštoly Milosrdenství povzbuzením.

Inspirace k zorganizování těchto duchovních cvičení se zrodila celkem nevinně. Na faře v Jaroměřicích n. Rokytnou byl delší dobu uchováván náš obraz Milosrdného Ježíše ve větším rozměru, pro který se prostě nenacházela příležitost k transportu do domovského kláštera ve Dvoře Králové n. L. To on se stal výzvou k uspořádání exercicií, při kterých jsme se denně zamýšleli nad symbolickým významem jednotlivých jeho prvků. Myslím, že od této doby na obraz nikdo z účastníků nepohlíží letmým pohledem hodnotícím pouze jeho vnější provedení a estetickou stránku.

Samy jsme byly plny očekáváním, kdo se odhodlá k účasti na duchovních cvičeních s velice úzkým tematickým zaměřením vedených řeholními sestrami. Skutečnost předčila naše očekávání. Krátce před zahájením se začaly scházet osoby velice vnímavé na Boží impulsy, očekávající pořádné dobrodružství ze setkání s Bohem ve svém nitru, nikoli polovičatost. A dobrodružství se uskutečnilo. Čtyřdenní program probíhal v tichu osobního mlčení, s množstvím času na individuální i společnou modlitbu, liturgii denní modlitby církve a centrálně zasazenou Eucharistii. Mnozí ocenili přínos rozjímání nad jednotlivými zastaveními křížové cesty v přítmí kostela, zpívaných chval, či příležitost ke sdílení v osobním rozhovoru. Ke každému promlouvá Bůh zcela specifickým způsobem a tady si mohl každý své nejpříhodnější prostředí nalézt a v něm se nechat oslovit. Nemalým přínosem k tomu sloužily prostory jaroměřické fary sahající svým původem servitského kláštera do 17. století a přilehlých zahrad. Svátostí smíření a eucharistie nám sloužil novokněz P. Jan David SAC.

Každé exercicie jsou postaveny na zkušenosti vzájemného vztahu s Bohem, v našem případě Bohem zjevujícím se jako Milosrdenství. Tato skutečnost pomáhá uvědomit si vlastní totožnost. K tomu patří zakoušení vlastních limitů stanovených lidskou přirozeností i vlastní slabostí. Současně s touto zkušeností je nutné prohlubovat vědomí, že příslušnost ke Kristu povznáší člověka k nebývalým výšinám statusu omilostněného Božího dítěte. Najednou se ztrácí z prvořadého zřetele morální úroveň života, když nad ním primárně dominuje Bůh se svým darem. Zakoušeli jsme to všichni a toto jednoduché schéma bychom chtěli učinit kostrou apoštolského působení. Dovolím si tvrdit, že získaná zkušenost je nejen pomocí, ale především podmínkou toho, aby se na působení Božího milosrdenství otvírala další a další srdce, která snad ještě nerozumí.

Účastníci letošních exercicií již dávno sestoupili z „hory proměnění“ a zařadili se zpět do všedního života. Nesou si nevšední zkušenost Boží lásky, která přinesla onu „novost“ která má být výsledkem každých duchovních cvičení. Jedině tak totiž můžeme být dobrými Kristovými svědky.