Bookmark and Share

Spiritualita

 

 

Poznávání a kontemplace tajemství Božího milosrdenství v každodenním životě, které vede k dětské důvěře k Bohu a milosrdenství k bližním, jsou charakteristickými prvky spirituality sv. sestry Faustyny.

 

 

Tajemství Božího milosrdenství

Základem duchovního života sv. sestry Faustyny je nejkrásnější tajemství křesťanské víry - tajemství Božího milosrdenství. Abychom jím mohli žít, musíme ho nejprve poznat. Sestra Faustyna poslušná reguli, často rozjímala o tom, co Bůh učinil pro člověka při jeho stvoření, kolik Boží Syn vytrpěl, aby nás vykoupil, jak velké poklady nám zanechal ve svaté Církvi a co pro nás připravil ve věčné blaženosti. Ozvěnou jejích meditací jsou nádherné texty, uvedené v jejím Deníčku, v nichž vyjadřuje svůj úžas nad Boží dobrotou, která se projevuje v díle stvoření andělů, světa, člověka, v tajemství vtělení Syna Božího a vykoupení lidstva; také nad milosrdnou, odpouštějící láskou k hříšníkům, která je dokáže pozdvihnout z největší ubohosti. Ó Bože - psala - jak štědře je vylito Tvé milosrdenství, a to všechno jsi udělal pro člověka. Ach, jak musíš toho člověka milovat, když je Tvá láska k němu tak činná (Dn 1749).

Rozjímání o tajemství Božího milosrdenství ji vedlo k objevení skutečnosti, o níž píše sv. Jan ve svém evangeliu - přebývání boha v duši. Cítím, že ve mně bydlíš s Otcem a s Duchem svatým, ale spíše cítím, že já žiji v tobě, ó nesmírný Bože. (...) Poznala jsem tě ve svém srdci a zamilovala jsem si tě nade všechno, co existuje na zemi i v nebi (Dn 478). Svou duši porovnávala s nádhernou zahradou, se svatostánkem, ve kterém žije živá Hostie, v hlubinách svého bytí se spojovala s Pánem. Psala: Nehledám štěstí jinde než v nitru, v němž přebývá Bůh. Mám radost z Boha ve svém nitru; zde jsem ustavičně s ním, zde jsem s ním nejdůvěrněji, zde jsem s ním v bezpečí, sem nepronikne lidský pohled. Nejsvětější Panna mě k takovému přebývání s Bohem vybízí (Dn 454).

Sestra Faustyna při rozjímání o tajemství Božího milosrdenství používala jednoduché prostředky, přístupné každému: čtení textů Svatého Písma, knih s náboženskou tematikou a rozjímání o nich, rozjímala tajemství svatého růžence, zastaveních křížové cesty, přijímala svátosti a využívala také dny duchovních obnov a exercicií. Důležitým činitelem, který tomu napomáhal, bylo hledání projevů milosrdné Boží lásky v jejím životě. Sestra Faustyna si sama kladla otázku: Co pro mne dnes učinil Bůh? Dospěla k závěru, že v našem životě není ani jedna chvíle, ve které bychom byli zbaveni Božího milosrdenství, neboť ono jako zlatá nit proplétá celý náš život.

Takové poznávání tajemství Božího milosrdenství – zakládající se na textech Písma a vlastním životě – způsobilo, že to tajemství naší víry bylo pro ni nejen krásné, ale i blízké, neboť mělo konkrétní tvar v každodenním životě. Viděla Boha jako Otce bohatého milosrdenstvím, obdarovávajícího člověka svou milující přítomností, dary a milostmi potřebnými k životu a odpuštěním, které pomáhá povstat z úpadku a růst v lásce.

Poznávání tajemství Božího milosrdenství, které je přístupné každému, posílil Pán Bůh darem kontemplace, díky které sestra Faustyna velmi hluboko pronikla do tohoto tajemství naší víry, aby nám ho mohla přiblížit. Na příkaz Pána Ježíše a zpovědníků psala Deníček, který před námi odkrývá nepochopitelnou lásku Boha ke každému člověku.

Z něho se rodí důvěra k Bohu

Poznávání a zakoušení tajemství Božího milosrdenství ve vlastním životě rodilo a rozvíjelo v sestře Faustyně postoj důvěry k Bohu. Člověk nemůže důvěřovat tomu, koho nezná. Tato zásada, která platí ve všech mezilidských vztazích, platí tím více ve vztahu k Bohu, kterého nemůžeme – jako jiné lidi – poznat smysly. Čím více někoho známe, tím více mu důvěřujeme. Důvěra v životě sestry Faustyny neznamená citovou nebo intelektuální akceptaci nějaké pravdy, ale celoživotní postoj člověka k Pánu Bohu, který vyjadřujeme v plnění jeho svaté vůle zahrnuté v přikázáních, povinnostech životního stavu nebo v rozeznaných vnuknutích Ducha Svatého. Sestra Faustyna poznala Boha jako Otce milosrdenství, proto věděla, že on netouží po ničem jiném, jen po dobru člověka, po jeho dočasném i věčném štěstí. Proto často říkávala, že jeho vůle je samo milosrdenství, a když ji plníme, projevujeme Bohu svou důvěru.

Svatá sestra Faustyna je vzorem dětské důvěry k Pánu Bohu v každé situaci. Když velmi trpěla – a právě tehdy člověk skládá zkoušku z důvěry – přicházela ke svatostánku a říkala: [Pane] i kdybys mězabil, budu ti důvěřovat (Dn 77). Jindy napsala: Když je má duše ztrápená, říkám si jen toto: Ježíš je dobrý a plný milosrdenství, a i kdyby se mi země propadla pod nohama, nepřestanu mu důvěřovat (Dn 1192). Vždy důvěřovala, neboť poznala Boha, který je zosobněnou Láskou a Milosrdenstvím. Divila se, jak jemožné nedůvěřovat Tomu, který je samou moudrostí, může všechno a miluje nás nekonečnou láskou.

Člověk ho touží odrážet ve svém životě

Kromě toho, že poznávání Boha v tajemství jeho milosrdenství rodí a rozvíjí v člověku postoj důvěry k němu, člověk také touží odrážet tuto Boží vlastnost ve svém životě, chce tedy být milosrdný k bližním. Toužím se celá proměnit ve tvé milosrdenství – modlila se sestra Faustyna – a být tvým živým odleskem, Pane, kéž ta největší Boží vlastnost, čili jeho nekonečné milosrdenství, pronikne skrze mé srdce a mou duši na bližní (Dn 163). Pán Ježíš ji často poučoval o důležitosti a velikosti milosrdenství prokazovaného bližním z lásky k němu skutkem, slovem a modlitbou. Napiš to pro mnohé duše, – říkal jí – které si nejednou dělají starosti, že nemají materiální věci, aby jimi prokazovaly milosrdenství. Ale mnohem záslužnější je duchovní milosrdenství, k němuž není třeba mít ani dovolení, ani [plnou] sýpku, je dostupné všem duším. Pokud duše neprokazuje milosrdenství žádným způsobem, nedosáhne mého milosrdenství v soudný den. Kéž by si duše dokázaly shromažďovat poklady věčné, vyhnuly by se mému soudu tím, že by mu předešly milosrdenstvím (Dn 1317).

Pán Ježíš prosí alespoň o jeden skutek milosrdenství prokázaný skutkem, slovem nebo modlitbou z lásky k němu. Je velmi důležité, abychom tyto skutky konali z lásky k Ježíši, neboť tento úmysl odlišuje křesťanské milosrdenství od různě motivované přirozené dobročinnosti nebo altruizmu. Sestra Faustyna poukazovala na úzkou souvislost mezi lidským milosrdenstvím a milosrdenstvím Božím, které je pramenem, vzorem a motivem pro křesťanské milosrdenství. Takové milosrdenství konané v Kristově duchu je zároveň účastí na milosrdenství samotného Boha, který prostřednictvím lidí vylévá svoje milosrdenství na celý svět. Pouze takto chápané milosrdenství, jehož základem jsou zjevené pravdy a dobro člověka v perspektivě věčnosti, a které je zároveň úzce spojeno s Božím milosrdenstvím, je pěkné a schopné uchvátit srdce člověka. Tak tomu bylo v životě sv. sestry Faustyny, která v jedné své modlitbě vyznala: Každý z tvých svatých sám zrcadlí jednu z tvých ctností, já toužím být odleskem tvého Srdce, slitovného a plného milosrdenství, chci je oslavit. Tvým milosrdenstvím, ó Ježíši, ať je označeno mé srdce a má duše jako pečetí, to bude mým znamením v tomto i v budoucím životě (Dn 1242).

Poznávání tajemství Božího milosrdenství a jeho kontemplace v každodenním životě, postoj důvěry k Bohu a milosrdenství k bližním tvoří charakteristické rysy spirituality sv. sestry Faustyny. V jejím duchovním životě však kromě toho vidíme také výrazný rys lásky k Církvi – nejlepší matce a Kristovu tajemnému Tělu, lásku k Eucharistii a úctu k Panně Marii, která byla pro ni matkou, učitelkou duchovního života a nejdokonalejším vzorem křesťanské dokonalosti.

 

Podrobnější informace o spiritualitě sv. sestry Faustyny jsou v knize s. M. Elżbiety Siepak KMBM a s. M. Nazarie Dłubak KMBM: Duchowość św. Faustyny. Kraków 2000 (Druhé přepracované vydání). Tato kniha vyšla také slovensky Duchovnosť sv. Sestry Faustíny, Prešov. Vydavateľstvo Michala Vaška 2002.