Bookmark and Share

Základní principy

Perspektivním cílem je příprava světa na Ježíšův druhý příchod, kterému slouží obrození náboženského života, hlásání a vyprošování Božího milosrdenství pro svět.


Perspektivní cíl hnutí
Obrození náboženského života v duchu důvěry a milosrdenství
Postoj důvěry k Bohu
Postoj milosrdenství k bližním
Hlásat Boží milosrdenství
Vyprošovat Boží milosrdenství pro celý svět
Publikace

Perspektivní cíl hnutí

Připravíš svět na můj poslední příchod (Dn 429) – řekl Pán Ježíš sestře Faustyně. Tato slova poukazují na perspektivní cíl Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, neboť touto větou začíná nová kapitola v poslání sestry Faustyny. Všechny následující požadavky Pána Ježíše, týkající se Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, jsou v úzké souvislosti s těmito slovy.

Za druhé, takovýto cíl byl jednoznačně vzpomenut při úlohách prvního odstínu tohoto hnutí: Duše oddělené od světa, – napsala sestra Faustyna – které se budou spalovat v oběti (…) a svou modlitbou budou připravovat svět na konečný Ježíšův příchod (Dn 1155). Když takový je cíl prvního odstínu a všechny tvoří jedno dílo (jedno hnutí), tak i ostatní odstíny musí mít stejný perspektivní cíl, i když ho budou jinak uskutečňovat.

Za třetí, v prospěch tohoto cíle svědčí také eschatologická perspektiva celého poselství sestry Faustyny, což jí mnohokrát říkal Pán Ježíš. Dříve než přijdu jako spravedlivý soudce, – čteme již na prvních stránkách Deníčku – přicházím nejprve jako Král milosrdenství (Dn 83). A dále: Říkej světu o mém milosrdenství, ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení posledních časů, po něm přijde den spravedlnosti. Dokud je čas, ať [se] utíkají k prameni mého milosrdenství, ať čerpají z krve a vody, která pro ně vytryskla (Dn 847). Piš, říkej duším o tom mém velikém milosrdenství, neboť blízko je strašlivý den, den mé spravedlnosti (Dn 965). Přede dnem spravedlnosti posílám den milosrdenství (Dn 1588). Jestliže se nám takto jeví cíl celého poslání sestry Faustyny, tak stejný cíl má i Apoštolské hnutí, které má toto poselství uskutečnit v Církvi i ve světě.

Za čtvrté, na tento cíl poselství sestry Faustyny, a tím i Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství poukázala i Panna Maria, která řekla: Já jsem světu dala Spasitele a ty máš (…) připravit svět na jeho druhý příchod (Dn 635). Jindy, myslíc přitom na sestru Faustynu a její společnice, pověděla: [Máte] stále obnovovat spojení s Bohem a prosit za lidstvo a připravit svět na druhý Boží příchod (Dn 625).

Tyto čtyři argumenty svědčí v prospěch vzpomínaného perspektivního cíle hnutí: Připravíš svět na můj poslední příchod (Dn 429).

K vymezenému cíli Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství patří následující úlohy:

    • obrození náboženského života v duchu důvěry k Bohu a milosrdenství k bližním
    • hlásat tajemství Božího milosrdenství,
    • vyprošovat ho pro celý svět..
Obrození náboženského života v duchu důvěry

Pravidlem vašeho života bude můj Duch. Ve svém životě máte napodobovat můj život, od jesliček až posmrt na kříži (Dn 438) – řekl Pán Ježíš, a tím poukázal všem ctitelům svého milosrdenství na pramen, čili evangelium. Je tu však otázka, v čem máme Ježíše následovat od jesliček po kříž, na co je třeba se soustředit, jaké črty jeho Ducha mají ve svém životě odrážet apoštolé Božího Milosrdenství. Odpovědi na tyto otázky najdeme v Deníčku sv. sestry Faustyny, v její cestě k dokonalosti a příkladu svatosti, který v ní ztvárňoval božský Učitel. Je to vzor, který překvapuje svou jednoduchostí a je hluboko zakořeněn v evangeliu. Mohou ho využít všichni, bez ohledu na věk, povolání, společenské postavení, či zaměstnání. Tento vzor můžeme shrnout do dvou slov: důvěra a milosrdenství. Slovo „důvěra“ vyjadřuje postoj člověka k Bohu a slovo „milosrdenství“ ukazuje vztah k druhým lidem.

Apoštolské hnutí Božího Milosrdenství je tedy soustředěno na následování Ježíše od jesliček až po kříž v dětské důvěře k Nebeskému Otci a v postoji milosrdenství k bližním, zvláště k hříšníkům.

zpět

Postoj důvěry k Bohu

Důvěra je prvním charakteristickým rysem spirituality apoštolů Božího Milosrdenství. V Deníčku Sestry Faustyny se toto slovo vyskytuje velmi často a v různých souvislostech. Důvěra, to není oddělená ctnost, pocházející od naděje – jak si toho všiml prof. Ignác Różycki – ale postoj, který se skládá z ctnosti víry, naděje a lásky, z pokory a zkroušenosti, tedy z mnohých ctností, podmiňujících dětské spolehnutí se na moudrost, všemohoucnost ale především na milosrdnou Boží lásku. V praxi se důvěra projevuje ve věrném plnění Boží vůle ve všech životních okolnostech, což je synonymem lásky k Bohu.

Pán Ježíš poučoval sestru Faustynu a mnohokrát hovořil o tom, co je důvěra a jakou úlohu sehrává v životě člověka. Důvěra, to je postoj, který Ježíš očekával ode všech svých stvoření (Dn 1059), zvláště od duší usilujících o dokonalost, které má charakterizovat bezmezné spolehnutí se na Boží milosrdenství (Dn 1578). Ježíš chce, abychom jiné povzbuzovali k důvěře a uvedli je na tuto cestu, neboť žádná duše nebude ospravedlněna a ani lidstvo nenajde pokoj (Dn 699), dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství (Dn 570). Důvěra je jedinou nádobou na čerpání milostí, čím větší důvěru duše má, – řekl Pán Ježíš – tím více obdrží (Dn 1578). Důvěřující duši Ježíš zahrnuje svou důvěrou a dá jí všechno, o co prosí (Dn 453); přislíbil jí též, že nebude zklamaná ani zahanbená (Dn 1541), nezahyne (Dn 723), bude nejšťastnější, neboť on sám se bude o ni starat (Dn 1273). Ach, jak velmi miluji duše, - říkal Pán Ježíš – které mi daly celou důvěru – udělám pro ně všechno (Dn 294). Nejbolestněji ho zraňují hříchy nedůvěry (Dn 50, 300, 1076).

Pán Ježíš formoval sestru Faustynu, aby mohla provázet apoštoly Božího Milosrdenství. Proto jí řekl: Máš na prvním místě ty vynikat touto důvěrou v mé milosrdenství (Dn 742). Tvou povinností je naprostá důvěra v mou dobrotu a mou povinností je dát ti vše, co potřebuješ. Činím sám sebe závislým na tvé důvěře, bude-li tvá důvěra veliká, má štědrost bude bez míry (Dn 548). Důvěra, kterou od sestry Faustyny vyžadoval Pán Ježíš, nespočívala na sentimentálních pocitech, ale vyjadřovala hluboký a intenzivní postoj křesťana k Bohu, a jejím základem bylo plnění jeho svaté vůle, přijímané jako dar jeho nekonečného milosrdenství.

Sestra Faustyna dokonale odpověděla na Ježíšovy požadavky a zanechala nám příklad bezmezné důvěry a spolehnutí se na Boží Milosrdenství. Zároveň nám ukázala, jak můžeme dosáhnout postoje pravé dětské důvěry. Sama jí dosáhla skrze velmi obyčejné prostředky: rozjímala o tajemství Božího milosrdenství, často se ponořovala do živé Boží přítomnosti, v duchu víry přijímala všechny, i ty nejmenší okolnosti, které jí daný den přinášel, cvičila se v pokoře a zkroušenosti, a především s vírou přijímala svátosti a snažila se věrně plnit Boží vůli vždy a všude, dokonce i tehdy, když velmi trpěla a nechápala Boží konání. Tehdy volala: Pane, i kdybys mě zabil, budu ti důvěřovat (srovnej Dn 77).

Důvěra v životě sestry Faustyny měla svou konkrétní formu v spolehnutí se na Boží vůli. Důvěra pro ni neznamenala jenom budit vnitřní úkony, ale přizpůsobit svůj život Božím záměrům, hledat a v těžkém zápase uskutečňovat Boží vůli ve svém životě. Věděla, že je to nejkratší cesta ke svatosti, že veškeré úsilí o dokonalost i všechna svatost spočívá ve vyplnění Boží vůle (Dn 666), o níž říkala, že je pro člověka samým milosrdenstvím. Důvěřuji Bohu – říkala mnohokrát – a ničeho se nebojím, jsem odevzdaná do jeho svaté vůle; ať si se mnou dělá, co chce, ale já ho i tak budu milovat (Dn 589).

Postoj důvěry k Bohu závisí na víře, která nám dává poznat tajemství Božího milosrdenství v díle stvoření, spásy a slávy, a na těch projevech milosrdenství, které člověk osobně zakusil. Živá víra rodí naději v nekonečnou Boží dobrotu a lásku a je nerozlučně spojená s láskou, která je odpovědí člověka na prvotní lásku Stvořitele a Spasitele. Víra, naděj a láska úzce souvisí s pokorou. V jejím světle člověk vidí svoji omezenost a slabost, ale především závislost stvoření na Stvořiteli, dítěte na Nebeském Otci, proto od něho všechno očekává a vkládá do Něj naději. Pokora je úzce spojena s lítostí za hříchy, která přivolává Boží milosrdenství.

Postoj důvěry je nejsprávnější odpovědí člověka na Boží milosrdenství, které nás předchází svým působením a je podstatou úcty k Božímu Milosrdenství, neboť uctívat Boží milosrdenství je to samé, jako důvěřovat mu, a zároveň je jádrem spirituality Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství. Pro Apoštoly Božího Milosrdenství, kteří následují sv. sestru Faustynu, je snaha o důvěru základní povinností, nádobou na čerpání milostí a nejkratší cestou ke sjednocení s Bohem.

zpět

Postoj milosrdenství k bližním

Každá duše (…) má v sobě odrážet mé milosrdenství (Dn 1148) – řekl Pán Ježíš sestře Faustyně. Tím jí připomenul evangelijní požadavek aktivní lásky ke každému člověku, i k nepříteli. Toto přikázání se osobně týká apoštolů Božího milosrdenství, kteří mají být živým znakem Božího milosrdenství, působícího ve světě. Požaduji od tebe skutky milosrdenství pramenící z lásky ke mně, – říkal Pán Ježíš sestře Faustyně – Milosrdenství máš bližním prokazovat vždy a všude, nemůžeš se tomu vyhnout, vymluvit se, ani ospravedlnit (Dn 742). Tato slova netýkají pouze sestry Faustyny, ale i všech, kteří si vybrali tu cestu křesťanské dokonalosti, kterou ukázala právě ona.

Naši pozornost si zaslouží úzké spojení přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Skutky milosrdenství mají vyplývat z lásky k Bohu, neboť on je hlavním pramenem, motivem a vzorem ctnosti milosrdenství. Buď vždy milosrdná, – poučoval Pán Ježíš sestru Faustynu –jako jsem milosrdný já. Z lásky ke mně miluj všechny, i ty největší nepřátele, aby se ve tvém srdci mohlo plně odrazit mé milosrdenství (Dn 1695).

Pán Ježíš předal sestře Faustyně tři způsoby prokazování milosrdenství: první – skutek, druhý – slovo a třetí – modlitba. V těchto třech stupních – zdůraznil – je obsažena plnost milosrdenství (Dn 742). Při jiné příležitosti řekl, že mnohem záslužnější je duchovní milosrdenství, k němuž není třeba mít ani dovolení, ani [plnou] sýpku, je dostupné všem duším (Dn 1317).

Praktikování aktivní lásky k bližním je hlavní apoštolskou úlohou pro všechny ctitele Božího Milosrdenství. Způsoby praktikování milosrdenství skutkem, slovem a modlitbou budou záviset na povolání, tj. na odstínu hnutí, ke kterému bude daná osoba náležet. V prvním odstínu, který tvoří kontemplativní řády, bude převažovat milosrdenství prokazované modlitbou a obětí. Tyto duše – psala sestra Faustyna – se budou spalovat v oběti před Božím trůnem a vyprošovat milosrdenství pro celý svět (srovnej Dn 1155) Činné kongregace a instituty zasvěceného života, působící ve světě, které patří do druhého odstínu, budou spojovat modlitbu se skutkem milosrdenství. Avšak třetí odstín, který tvoří ostatní věřící, se rozhoduje pro modlitbu a prokazování milosrdenství bez jakéhokoliv zavázáním se slibem (Dn 1157). V tomto případě jsou požadavky minimální: vykonat alespoň jeden úkon milosrdenství denně z lásky k Ježíši, avšak může jich být hodně, – psala sestra Faustyna – vždyť je pro každého snadné jej vykonat, i pro [toho] nejubožejšího (Dn 1158).

Postoj milosrdenství má být viditelným znakem spirituality a hlavní formou apoštolátu všech ctitelů Božího Milosrdenství, kteří by měli spolu se sestrou Faustynou opakovat: Ó můj Ježíši, každý z tvých svatých sám zrcadlí jednu z tvých ctností, já toužím být odleskem tvého Srdce, slitovného a plného milosrdenství (…). Tvým milosrdenstvím, ó Ježíši ať je označeno mé srdce a má duše jako pečetí, to bude mým znamením v tomto i v budoucím životě (Dn 1242).

Na závěr musíme říci, že životní regulí apoštolů Božího Milosrdenství je následovat Ježíše od narození až po smrt na kříži (Dn 526) v dětské důvěře vůči Bohu a v postoji milosrdenství k lidem, což vede k obrození a rozvoji náboženského života. V obnově duchovního života se Pán Ježíš dožaduje radikalizmu, zvláště od zasvěcených osob (srovnej Dn 532, 534, 535, 1578, 1148). To je první a základní úloha apoštolů Božího Milosrdenství: snažit se o dosažení vrcholu křesťanské dokonalosti prostřednictvím důvěry a milosrdenství, hojně využívat ovoce plynoucí z Ježíšova spasitelného umučení, čili pravidelně přistupovat ke svátostem, a tak se stát živým obrazem Božího Milosrdenství. Obrození náboženského života podle příkladu, který nám zanechala sv. sestra Faustyna, znamená obnovit mezi věřícími postoj dětského spolehnutí se na Boha a milosrdenství k bližním, které jsou nejzákladnějšími křesťanskými hodnotami. Třeba přiznat, že to jsou hodnoty, které dnešní svět nejvíce potřebuje, proto je tak velmi potřebné svědectví života v tomto duchu a mají ho dávat lidé, zapojující se do Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství.

zpět

Hlásat Boží milosrdenství

Hlavní formou apoštolátu v tomto hnutí je prokazování skutků milosrdenství bližním z lásky k Ježíši, k čemuž je konec konců křtem zavázán každý křesťan. Nemůže však zůstat pouze při tom, neboť Bůh žádá – zapsala sestra Faustyna – aby existovalo takové společenství, jež by světu hlásalo Boží milosrdenství (Dn 436).

Na stánkách Deníčku sestry Faustyny se poměrně často setkáváme s naléhavým voláním Ježíše: říkej celému světu o mém nesmírném milosrdenství (Dn 699), neochabuj v hlásání mého milosrdenství (Dn 1521), neznechucuj se obtížemi, s jakými se při hlásání mého milosrdenství setkáváš (Dn 1142). Kdykoliv mě chceš potěšit tak říkej světu o mém velikém a bezedném milosrdenství (Dn 164). Ach, kdyby hříšníci znali mé milosrdenství, nehynulo by jich tolik. Říkej hříšným duším, aby se nebály přiblížit se ke mně, říkej o mém velikém milosrdenství (Dn 1396). Piš, říkej duším o tom mém velikém milosrdenství, neboť blízko je strašlivý den, den mé spravedlnosti (Dn 965). Ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení posledních časů, po něm přijde den spravedlnosti (Dn 847).

Závažnost této věty je lépe vidět v kontextu perspektivního cíle Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, kterým je – jak jsme již vzpomínali – příprava světa na Kristův druhý příchod. Ježíš naléhal, abychom toto tajemství naší víry připomínali světu, neboť je to znamení posledních časů. Přede dnem spravedlnosti posílám den milosrdenství (Dn 1588).

O tom, jak velkou důležitost má tato věta, svědčí i přísliby, které pozdvihují tuto úlohu na úroveň jedné z forem úcty k Božímu Milosrdenství. Duše, které šíří úctu k mému milosrdenství, – řekl Pán Ježíš – ochraňuji po celý život jako něžná matka své nemluvně a v hodině smrti nebudu jejich soudcem, ale milosrdným Spasitelem (Dn 1075, srovnej 378, 1540 a jiné). Pán Ježíš se zvlášť obrací ke kněžím a povzbudivě slibuje, že zatvrzelí hříšníci se budou obracet pod jejich slovy, když budou mluvit o mém nekonečném milosrdenství, o slitování, jež pro ně mám ve svém Srdci (Dn 1521).

Aby tato apoštolská úloha mohla být dobře splněna, musí vyplývat z osobní náboženské zkušenosti, z prožívání tajemství Božího milosrdenství ve své duši. Proto Pán Ježíš nejprve řekl: Pravidlem vašeho života bude můj Duch. Ve svém životě máte napodobovat můj život od jesliček až po smrt na kříži. Vnikni v má tajemství a poznáš propast mého milosrdenství k tvorům a mou nesmírnou dobrotu (Dn 438). A až potom: a tu dáš světu poznat (Dn 438). Pán Ježíš tedy nejprve doporučuje poznat a stále hlouběji pronikat do tajemství Božího milosrdenství. Rozjímej o mém nesmírném milosrdenství (Dn 229), – říkal sestře Faustyně. – Toužím, abys hlouběji poznala mou lásku, jíž mé Srdce plane k duším, a pochopíš to, když budeš rozjímat o mém utrpení (Dn 186).

Rozjímáním nad tajemstvím Božího milosrdenství roste nejen důvěra, ale i apoštolský zápal, abychom se touto radostnou zvěstí mohli dělit s jinými lidmi. Ach, jak velikým štěstím mou duši naplňuje poznání Boha, Božího života. – psala v Deníčku sestra Faustyna – Toužím se o to štěstí rozdělit se všemi lidmi, nemohu to štěstí uzavřít jen ve svém srdci, neboť jeho plameny mě pálí a rozdírají mi hruď a celé útroby. Toužím procházet celým světem a říkat duším o velikém Božím milosrdenství (Dn 491).

Základem hlásání tajemství Božího milosrdenství, a tedy milosrdenství prokazovaného slovem, je důkladné poznání tohoto tajemství naší víry v díle stvoření, spásy a slávy, a všímání si projevů Božího milosrdenství ve svém životě. Takovou(to) cestou prošla nejprve sama sestra Faustyna. Dříve, než začala psát Deníček, aby takto hlásala tajemství Božího milosrdenství, sama rozjímala o tomto tajemství naší víry, k čemuž ji zavazovaly řeholní stanovy. Její úsilí Bůh umocnil darem kontemplace, a dal jí velmi hluboký vhled do tajemství jeho milosrdenství, aby ho mohla přiblížit celému světu.

Ustavičné poznávání tajemství Božího milosrdenství, zvlášť za pomoci rozjímání o Pánově umučení, snaha žít podle Ježíšova Ducha jsou nevyhnutelnou podmínkou účinného plnění apoštolské úlohy hlásat tajemství Božího milosrdenství. Dívej se na mé milosrdné Srdce – říkal Pán Ježíš – a zrcadli jeho slitovnost ve vlastním srdci a skutcích, abys ty, která hlásáš světu mé milosrdenství, jím sama planula (Dn 1688). Abychom tedy mohli být apoštoly Božího Milosrdenství a mohli hlásat jeho poselství světu, je potřebné, abychom jím nejprve sami byli zapáleni a odráželi ho ve vlastním srdci a skutcích.

zpět

Vyprošovat Boží milosrdenství pro celý svět

Bůh žádá, aby existovalo takové společenství, jež by světu hlásalo Boží milosrdenství a pro svět je vyprošovalo (Dn 436) – čteme v Deníčku sestry Faustyny.

Další úlohou apoštolů Božího Milosrdenství je tedy vyprošovat Boží milosrdenství pro celý svět. Už na samém začátku, když Pán Ježíš zjevil ideu Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, řekl sestře Faustyně: Budeš vyprošovat se svými spolusestrami milosrdenství pro sebe i pro svět (Dn 435). Potom dodal: Budeš usmiřovat zemi s nebem, budeš mírnit spravedlivý Boží hněv a budeš vyprošovat světu milosrdenství (Dn 531). Nemáš jen povinnost psát a říkat o mém milosrdenství, ale vyprošuj jim [hříšníkům] milost, aby i oni oslavili mé milosrdenství (Dn 1160).

Pán Ježíš si přeje, abychom se zvláště modlili za osoby zasvěcené Bohu. Dávám ti na starost – řekl sestře Faustyně – dvě perly drahocenné mému Srdci, jsou jimi duše kněží a duše řeholní, za ně se budeš obzvlášť modlit, jejich moc bude [ve] vašem sebezmaření (srovnej Dn 531). Kristus doporučoval vyprošovat Boží milosrdenství pro svět, přičemž dal najevo, že jednoznačně preferuje tyto dvě kategorie duší, neboť především na nich závisí uskutečnění díla Božího milosrdenství na zemi – díla spásy a posvěcení lidí.

Pán Ježíš velmi důrazně mluvil také o potřebě modlit se za hříšníky. Ztráta každé duše mě noří do smrtelného smutku. Utěšuješ mě pokaždé, když se modlíš za hříšníky. Modlitba, která je mi nejmilejší, je modlitba za obrácení hříšných duší (Dn 1397). Neustávej [se] za hříšníky [modlit] (Dn 975). Posbírej všechny hříšníky celého světa a ponoř je do propasti mého milosrdenství (Dn 206).

V Deníčku sestry Faustyny můžeme nalézt také Ježíšovu prosbu, aby se modlila za umírající. Vyprošuj jim důvěru v mé milosrdenství, vždyť oni důvěru nejvíce potřebují a mají jí nejméně. Věz, že milost věčné spásy některých duší v poslední chvíli závisí na tvé modlitbě (Dn 1777). Také doporučil sestře Faustyně, aby často vstupovala do očistce, neboť tam ji duše potřebují (Dn 1738), tzn. aby se modlila za zesnulé, prokazovala jim milosrdenství, a tak jim přinášela úlevu v očistcových mukách. I když Pán Ježíš přesně nevyjmenoval ostatní kategorie duší, přece přikázal, abychom se modlili za všechny, neboť hovořil, o vyprošování milosrdenství pro celý svět.

Pán Ježíš také uvedl, jakým způsobem to máme dělat. Máme se sním co nejúžeji spojovat prostřednictvím lásky a vše, co tvoří naši každodennost, zapojit do jeho díla spásy. Modlitby, posty, umrtvení, – poučoval sestru Faustynu – práce a všechna utrpení budeš spojovat s mou modlitbou, postem, umrtvením, prací, utrpením a pak budou mít před mým Otcem moc (Dn 531). Úloze vyprošovat Boží milosrdenství mají sloužit nové způsoby úcty (obraz, svátek, korunka, hodina Milosrdenství), které Pán Ježíš odevzdal sestře Faustyně a s nimiž spojil velké přísliby. Splní se tehdy, jestliže budeme úctu k Božímu Milosrdenství správně praktikovat, tj. v duchu důvěry k Pánu Bohu a milosrdenství k bližním.

Mimořádnou úlohu ve vyprošování Božího milosrdenství pro svět sehrává utrpení. Je jen jedna cena, za kterou lze koupit duše - a tou je utrpení spojené s mým utrpením na kříži (Dn 324). Každé obrácení hříšné duše vyžaduje oběť (Dn 961). Prosil: Potřebuji tvá utrpení k záchraně duší (Dn 1612). Pomoz mi, má dcero, zachraňovat duše. Spoj svá utrpení s mým utrpením a obětuj je nebeskému Otci za hříšníky (Dn 1032).

Sestra Faustyna se velkodušně ujala této úlohy, a tím zanechala příklad všem apoštolům Božího Milosrdenství. Ach Bože můj, – psala – uvědomuji si své poslání v církvi svaté. Ustavičně se namáhám vyprošovat světu milosrdenství. Těsně se spojuji s Ježíšem a nalézám se v pozici oběti prosící za svět (Dn 482). Pálí mě touha zachraňovat duše; probíhám celý svět, (…) abych zachraňovala duše. Dělám to modlitbou a obětí (Dn 745). Spolupracovala s Ježíšem na díle záchrany zbloudilých duší, obětovala svůj život za hříšníky, zvláště za ty, kteří ztratili naději v Boží milosrdenství (Dn 309). Její život byl ustavičnou obětí, a proto mohla napsat: Mé jméno je hostie (Dn 485).

Úlohu vyprošovat Boží milosrdenství pro svět – splňuje zvláště první odstín Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, tj. klauzurní kláštery. Duše oddělené od světa, - psala sestra Faustyna – které se budou spalovat v oběti před Božím trůnem a vyprošovat milosrdenství pro celý svět... A vyprošovat požehnání pro kněze a svou modlitbou budou připravovat svět na konečný Ježíšův příchod (Dn 1155).

Činné kongregace – spojují modlitbu se skutky milosrdenství. Podle svých možností mají podobně činit také ostatní členové Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství. Se zvláštní výzvou se však sestra Faustyna obrací k řeholníkům, když v závěru své regule píše: Jak horlivá by měla být každá duše žijící v tomto klášteře (…). Všechny ať mají na paměti, že jestliže neodprosíme Boha my, řeholnice, tak kdo ho odprosí? (Dn 572).

Také nové způsoby úcty, které Pán Ježíš zjevil sestře Faustyně, pomáhají vyprošovat Boží milosrdenství pro svět. Jsou to nádoby na čerpání milostí z Božího milosrdenství, a jsou to také nástroje k odprošování Boha a usmíření jeho hněvu (srovnej Dn 476).

Podstatou každé vzpomínané úlohy je solidní poznávání, osobní prožívání a zakoušení tajemství Božího milosrdenství. Od toho totiž závisí duchovní obnova, tj. růst v postoji důvěry k Bohu a milosrdenství k bližním, účinný apoštolát, tj. hlásání tajemství Božího milosrdenství, které bylo zjeveno v ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Kristu, a také intenzita modlitby a oběti na úmysl vyprošení milosrdenství pro sebe a pro svět.

zpět

V textu byly použity tyto publikace:
  1. I. Różycki: Boží Milosrdenství. Základní rysy pobožnosti k Božímu Milosrdenství, Olomouc 1999.
  2. Biskup S. Smoleński: Dążenie do świętości w życiu Siostry Faustyny, in: Kazania o miłosierdziu Bożym, Krakov 1992.