Bookmark and Share

Vývoj Apoštolského hnutí

Apoštolské hnutí Božího Milosrdenství se rozvíjelo spolu se šířením úcty k Božímu Milosrdenství ve formách, které nám odevzdala sv. sestra Faustyna. Dnes ho tvoří různé kongregace, sdružení, bratrství, společenství a jednotlivci, kteří se rozhodli hlásat poselství o Božím milosrdenství svědectvím svého života (skutky), slovem a modlitbou.

Začátky

Hnutí vzniklo a začalo se rozvíjet ještě během života sestry Faustyny, i když ona si neuvědomovala, že dílo, které jí Pán Ježíš svěřil, se již uskutečňuje. Jeho postupný rozvoj se začal praktikováním úcty k Božímu Milosrdenství ve formách, které nám ona odevzdala. Kněz Michal Sopočko vydal totiž obrázky Milosrdného Ježíše s korunkou k Božímu Milosrdenství a malou brožurku s modlitbami pod názvem Kristus, Král Milosrdenství (první vydání v Krakově roku 1937). Lidé, kteří se z ní s důvěrou modlili korunku k Božímu Milosrdenství, novénu nebo litanie, které kněz Sopočko napsal, již uskutečňovali přinejmenším jednu úlohu Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, kterou je vyprošovat Boží milosrdenství pro svět. Naše kongregace jich [knížeček] už dost koupila – psala sestra Faustyna v dopise Michalovi Sopočkovi – Matka Irena rozdává ty obrázky a knížečky. Říkaly jsme, že dokonce i u brány je budeme rozdávat. Jednomu z otců jezuitů, který jezdí na misie po celém Polsku, dala až padesát knížeček. Dříve sestra Faustyna informovala svého zpovědníka, že tyto knížečky dostaly také sestry z její kongregace, kromě krakovského kláštera, v němž byla ona, aby byla zachována diskrétnost spojená se zjeveními. Na přání Pána Ježíše (Dn 1070) se v krakovském klášteře na první neděli po Velikonocích roku 1937 uskutečnila adorace, se cílem prosit o Boží milosrdenství pro svět. Během ní sestra Faustyna uslyšela: Mé Srdce dnes v tomto klášteře nalezlo odpočinek (Dn 1074). Takto sestra Faustyna nejprve se svými spolusestrami a laiky, kteří praktikovali úctu k Božímu Milosrdenství, začala plnit úlohu týkající se hlásání a vyprošování Božího milosrdenství pro svět.

Ve Vilnu kněz Sopočko, inspirován zjeveními své kajícnice, se začal blíže zaobírat tajemstvím Božího milosrdenství. Výsledkem jeho rozjímání byly články a knihy, v nichž se po teologické stránce snažil ukázat úctu k Božímu Milosrdenství v liturgii Církve, a potřebu ustanovení zvláštního svátku Božího Milosrdenství, a tím obrátit pozornost věřících na „největší Boží vlastnost“. Při prvním vystavení obrazu Milosrdného Ježíše kázal o Božím milosrdenství, o čemž vzpomíná ve svém Deníčku sama sestra Faustyna (Dn 417).

Tak tedy ještě během života sestry Faustyny se idea Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství pomalu rozvíjela v její mateřské kongregaci i mimo ni, hlavně díky úsilí kněze Michala Sopočky a představené krakovského kláštera Kongregace Matky Božího Milosrdenství – s. Ireny Kryżanowskiej.

zpět

Léta druhé světové války

Apoštolské hnutí Božího Milosrdenství zaznamenalo svůj dynamický rozvoj v letech druhé světové války, když utečenci a vojáci šířili po světě plné naděje poselství Božího Milosrdenství. Předala ho sestra Faustyna a jeho vnějším znakem byl obrázek Milosrdného Ježíše. Dynamickým střediskem rozvoje této úcty bylo dále Vilno, kde věřící velmi uctívali první obraz Milosrdného Ježíše v kostele sv. Michala. Již v roce 1941 bylo při něm 135 vót (děkovných předmětů – pozn. překladatele), které svědčily o přijatých milostech. Kněz Sopočko prozradil, že iniciativu ve věci úcty k Božímu Milosrdenství měla sestra Faustyna a on sám učinil vše, co bylo v jeho silách, aby tuto úctu šířil.

V komunitách Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství se sestry modlívaly korunku k Božímu Milosrdenství, před svátkem Milosrdenství měly společnou novénu a v klášterních kaplích byly zavěšeny obrazy Milosrdného Ježíše. generální představená matka Michaela Moraczewska otevřeně informovala sestry o poselství sestry Faustyny. V roce 1943 malíř Adolf Hyła věnoval krakovské kapli kongregace obraz Milosrdného Ježíše jako poděkování za záchranu jeho rodiny ve válce a krakovský zpovědník sestry Faustyny páter Josef Andrasz SJ, začal vést slavnostní pobožnosti k úctě Božího Milosrdenství. Konala se vždy třetí neděli v měsíci a přicházeli na ně v hojném počtu obyvatelé Krakova a okolí. Domy kongregace se staly střediskem modlitby o Boží milosrdenství a hlásání poselství Milosrdenství, které nám zanechala sestra Faustyna. Sestry rozdávaly obrázky z korunkou, medailónky, a posílaly je spolu s balíky do koncentračních táborů a do vězení.

K šíření úcty k Božímu Milosrdenství ve formách podaných sestrou Faustynou přispěli utečenci a vojáci polské armády, vytvořené v Rusku v roce 1941, která zanedlouho přešla přes mnohé země, dostala se do Iránu Palestiny, Egypta a odtud na frontu v Africe a v Itálii. Mnozí kněží a vojáci z této armády praktikovali úctu k Božímu Milosrdenství tak, jak ji zanechala sestra Faustyna, a šířili ji rozdáváním obrázků a brožurek s modlitbami k Božímu Milosrdenství (Ježíši, důvěřuji Ti, Jeruzalém 1943).

Již během 2. světové války vzniklo středisko pro šíření úcty k Božímu Milosrdenství v USA, kam se skoro zázrakem dostal z Ruska polský kněz Josef Jarzebowský, z Kongregace kněží Mariánů, který z Vilna přivezl dokument o úctě k Božímu Milosrdenství od kněze M. Sopočky. Zanedlouho sestry z Kongregace sv. Felixe z Cantalice vydali novény, litanie a korunku k Božímu Milosrdenství spolu s obrázkem Milosrdného Ježíše a úvodem p. J. Jarzebowského pod názvem Otec milosrdenství. Výtisk se rychle vyčerpal a poděkování za obdržené milosti a poptávka po novém vydání způsobily, že americká provincie Kongregace Mariánů se rozhodla vytvořit Apoštolát Božího Milosrdenství v Stockbridge, který se od té doby věnuje propagaci poselství sestry Faustyny, vydávání obrázků, článků, knih a brožurek v polském a anglickém jazyce a podporuje podobné iniciativy v jiných krajích.

V roce 1944 rektor Polské katolické misie (Katolická organizace pro Poláky žijící v zahraničí – pozn. překladatele) v Belgii, kněz Jacek Przygoda vydal obrázky Milosrdného Ježíše a sestavil brožurku Ježíši, důvěřuji Ti, v níž vysvětlil úctu k Božímu Milosrdenství podle forem, které odevzdala sestra Faustyna.

Ve Francii vydal koncem války rektor Polské katolické misie kněz František Cegielka knihu kněze Jacka Przygody pod názvem Otec milosrdenství pro Poláky, žijící ve Francii. V současné době vyšly brožurky s modlitbami k Božímu Milosrdenství také v Německu pro Poláky vyvezené do táborů na nucené práce nebo vojáky, kteří přišli s armádou. Zanedlouho poté brožurky o úctě, modlitbách k Božímu Milosrdenství a životopis sestry Faustyny i obrázky s Nejmilosrdnějším Spasitelem vyšly pro polské vojáky a utečence v Anglii, Austrálii a v jiných krajích, a to zásluhou kněze Skudrzyka SJ.

V mnoha kaplích a kostelech v Polsku a ve světě se již během války objevily obrazy Milosrdného Ježíše (sám A. Hyła během války a po ní namaloval okolo 200 obrazů), před nimiž si lidé vyprošovali milosti po sebe a svět, když se před nimi modlili korunku k Božímu Milosrdenství, litanie nebo novénu. Tam, kde byla rozšířena úcta k Božímu Milosrdenství, věřící uctívali Boží Milosrdenství v první neděle po Velikonocích a početně přistupovali ke svátostem. Období kruté světové války vzhledem k těžkým životním podmínkám a velké migraci paradoxně pomáhalo hlásat a vyprošovat Boží milosrdenství pro svět a tím plnit úlohy Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství. V těchto letech velmi rychle rostl počet věřících zapojených do tohoto díla.

zpět

Po druhé světové válce

Také poválečná léta, až do roku 1959, byla obdobím dynamického rozvoje tohoto hnutí. Tehdy vznikala další střediska propagující poselství sestry Faustyny, např. v Anglii (r. 1950 americká provincie kněží Mariánů otevřela dům v Hereford, odkud se šířil kult Božího Milosrdenství vydáváním brožurek a knih v USA a potom i ve vlastních vydavatelstvích), Francii (zde se od roku 1950 do šíření kultu Božího Milosrdenství zapojili kněží ze Společnosti katolického apoštolátu – pallotini, kteří vydali brožurky, knížečky a velké množství obrázků a letáčků, popularizujících způsoby úcty, které zanechala sestra Faustyna), Itálii (knihkupectví Maria Stella – Doglioni v Římě a Italský sekretariát pro úctu k Božímu Milosrdenství v San Vito in Tagliamento, který vedou františkáni). Díky úsilí kněží mariánů v Stockbridge se publikace o Božím milosrdenství v angličtině dostávali do mnohých krajin, např. do Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Asie a Afriky. Modlitby, obrázky a brožurka p. Josefa Andrasza pod názvem Boží Milosrdenství, důvěřujeme Ti, byly přeloženy do španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a jiných jazyků a takto se se souhlasem kněží Mariánů šířila úcta k Božímu Milosrdenství v mnoha zemích v mateřském jazyce, např. v Mexiku, Argentině, Kolumbii, Ekvádoru, Chile, Uruguaji, Peru, Guatemale, El Salvadoru, Španělsku a Portugalsku.

Již v tomto období byly vydávány obrázky Milosrdného Ježíše s korunkou k Božímu Milosrdenství nejen v polském, anglickém, francouzském, španělském a italském jazyce, ale i v jiných evropských jazycích: portugalském, slovenském, maďarském, litevském, ukrajinském, lotyšském a v několika indických a filipínských jazycích, ba i v nářečích Afriky. Pro přesnost doplňme, že iniciativu na vydávání těchto obrázků vyvíjeli především duchovní, občas katoličtí laici, kterým sloužil Apoštolát Milosrdenství v Stockbridge. V mnoha zemích šířili úctu k Božímu Milosrdenství kněží, především vydáváním nových publikací, např. kněz Marián Walorek v Madridu, kněz Stanislav Skudrzyk SJ v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Austrálii a také laici.

Kromě oblíbených modlitebních knížek, brožurek a knih, které byly zaměřeny na život a poselství sestry Faustyny, vyšly i teologické publikace, zaměřené na hlubší poznání úcty k Božímu Milosrdenství. Hned po válce vyšla kniha kněze Jacka Woronieckého OP pod názvem Tajemství Božího milosrdenství, a také početné publikace kněze M. Sopočky, např. De misericordia Dei deque eiusdem festo instituendo (O Božím Milosrdenství a ustanovení jeho svátku), Za svátek nejmilosrdnějšího Spasitele, Poznejme Boha v jeho milosrdenství. Jeho díla byla překládána do angličtiny a teologické studie do francouzského, anglického a italského jazyka.

zpět

Období notifikace Apoštolského stolce

Apoštolské hnutí Božího Milosrdenství, které se spontánně rozvíjelo, bylo pozastaveno notifikací Apoštolského stolce v roku 1959. Notifikace zakazovala šířit úctu k Božímu Milosrdenství v těch formách, které zanechala sestra Faustyna, a faráři měli podle svého uvážení rozhodnout, či obrazy Milosrdného Ježíše ponechají v kostelech. Příčinou notifikace byly chybně přeložené úryvky z Deníčku sestry Faustyny a nesprávné šíření a praktikování úcty a pobožnosti k Božímu Milosrdenství (např. barva paprsků na obraze byla interpretována jako symbol polských národních barev).

Notifikaci Apoštolského stolce v plnosti respektovala Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství a jiná střediska úcty Božího Milosrdenství, např. v Stockbridge. Šíření veškerých materiálů o životě a poselství sestry Faustyny, knih, obrázků, modlitebních knížek, brožurek, letáčků a medailónků, bylo přerušeno. Věřící však dále měli ve velké úctě Boží Milosrdenství a dělali všechno pro to, aby obrazy Milosrdného Ježíše zůstaly v kostelech, aby se mohli modlit korunku a jiné modlitby k Božímu Milosrdenství nejen soukromě, ale i v chrámech. Oslavovali Boží Milosrdenství modlitbou i skutky milosrdenství, o čemž svědčí zprávy na zakončení roku ve farnostech, týkající se skupin ctitelů Božího Milosrdenství. Laici nejen uchovávali v soukromé zbožnosti formy úcty předané sestrou Faustynou, ale ustavičně prostřednictvím dokumentů a listů posílaných církevním vrchnostem udržovali úctu k Božímu Milosrdenství stále živou a otevřenou.

Období notifikace, trvající 19 let, které sestra Faustyna předpověděla, bylo požehnaným časem, v němž kněz a prof. I. Różycki pro potřeby beatifikačního procesu na pokyn tehdejšího krakovského metropolity kard. Karola Wojtyly, udělal dokladnou teologickou analýzu zápisků sestry Faustyny a položil základ úctě k Božímu Milosrdenství podle forem, které ona odevzdala. Do období notifikace byly šířeny modlitby, které z Deníčku vybral kněz M. Sopočko, tj. korunka, novéna a litanie, které napsal vilenský zpovědník sestry Faustyny na základě invokací, které našel v jejích zápiscích. Profesor I. Różycki ukázal podstatu a způsoby této úcty, které odlišil od rozličných modliteb, zapsaných v Deníčku pomocí kritérií, jimiž jsou přísliby Pána Ježíše.

Ve světle vzpomínaného kriteria jsou novými způsoby úcty: obraz Krista s nápisem Ježíši, důvěřuji Ti, svátek Milosrdenství v první neděli po Velikonocích, korunka k božímu Milosrdenství a modlitba ve chvíli smrti Pána Ježíše na kříži, zvaná hodinou Milosrdenství. Ke každému způsobu úcty k Božímu Milosrdenství připojil Pán Ježíš velké přísliby, které splní, jestliže je budeme opravdově praktikovat, tj. v duchu důvěry k Pánu Bohu a milosrdenství k bližním. Totiž podstatou úcty k Božímu Milosrdenství je postoj důvěry vůči Bohu, který se vyjadřuje v plnění jeho vůle, a postoj milosrdenství k bližním, prokazovaný ve skutcích, slovech a modlitbě, konaných z lásky k Ježíšovi.

Období notifikace přineslo i nový průzkum polských teologů, zaměřený na tajemství Božího milosrdenství a poselství sestry Faustyny. Výsledky byly předloženy na kongresech, které připravili kněží ve Společnosti katolického apoštolátu v Oltarzewie a Čenstochové, a zveřejněny v dvou dílech s názvem: Evangelium Milosrdenství a Neboť jeho milosrdenství trvá na věky. Tehdy vznikly také tři části nejobšírnějšího díla kněze Michala Sopočky: Milosrdenství Boha v jeho dílech, v němž autor ukazuje tajemství Božího milosrdenství v díle stvoření, v Kristově životě, umučení a zmrtvýchvstání a v Církvi.

zpět

Po odvolání notifikace

Po odvolání notifikace roku 1978 se začala další etapa rozvoje Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, kterému přálo vydání encykliky Jana Pavla II. Dives in misericordia, beatifikace a kanonizace sestry Faustyny, návštěvy Svatého Otce v Sanktuáriu Božího Milosrdenství v Krakově-Lagievnikách a početné projevy, svědčící o jeho živém zájmu o poselství Milosrdenství, které zanechala.

Centrálním střediskem Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství se stalo Sanktuárium Božího Milosrdenství v Krakově-Lagievnikách s milostivým obrazem Milosrdného Ježíše a ostatky sv. sestry Faustyny, které jsou umístěny pod ním na oltáři. Svatý Otec Jan Pavel II. nazval toto místo hlavním místem úcty k Božímu Milosrdenství. Odtud totiž vyšlo poselství o Božím milosrdenství, které chtěl sám Kristus odevzdat našemu pokolení prostřednictvím blahoslavené Faustyny – řekl při návštěvě lagievnického sanktuária 7. června 1999 a v roku 2002 na tomto místě zasvětil svět Božímu Milosrdenství.

Na toto místo z roku na rok přicházejí ve stále větším počtu lidé nejen z různých stran Polska, ale téměř z celé Evropy, ba i ze všech kontinentů. Nejpočetnější skupiny tvoří poutníci z těch zemí, kde je dobře rozvinutá úcta k Božímu Milosrdenství, tedy z USA, Filipín, Anglie, Slovenska a Německa. Putují sem i poutníci z tak odlehlých a exotických zemí, jako je Čína, Indie, Madagaskar, Austrálie, Jižní Amerika či Afrika. Na adresu sanktuária přicházejí tisíce dopisů ročně (z mnoha zemí světa), které hovoří o rozvoji úcty k Božímu Milosrdenství, o touze po hlubším poznání života a poselství sestry Faustyny nebo o zakoušení milosrdné Boží lásky v životě jednotlivců a také o přímluvách apoštolky Božího Milosrdenství.

U apoštolů Božího Milosrdenství se již několik roků vzmáhá touha po systematické formaci v duchu sv. sestry Faustyny a potřeby patřit do sdružení a společenství, které realizují toto dílo. Odpověď na tuto potřebu věřících dal krakovský metropolita František kard. Macharský, který 6. března 1996 zřídil v Sanktuáriu Božího Milosrdenství v Krakově-Lagievnikách Sdružení apoštolů Božího Milosrdenství Faustinum. Sdružuje kněze, zasvěcené osoby i laiky, kteří chtějí realizovat poselství sestry Faustyny pod vedením Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství. Náplní práce Sdružení faustinum jsou všechny úlohy Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství. Sdružení se koncentruje na systematickou formaci s konkrétním programem pro apoštoly Božího Milosrdenství, aby se ve svém okolí mohli úspěšně zapojit do díla, které začal Pán Ježíš v životě a poslání sv. sestry Faustyny.

Sanktuárium v Krakově-Lagievnikách je centrálním střediskem Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství, neboť zde Pán Ježíš prostřednictvím sv. sestry Faustyny odevzdal poselství Milosrdenství a tu spočívají její ostatky. Na toto místo putují ctitelé Božího Milosrdenství, kteří ji chtějí následovat na cestě křesťanské dokonalosti a angažovat se v realizaci jejího poslání. Odtud se v mnoha jazycích šíří poselství Milosrdenství prostřednictvím hlásaného slova a publikací, videokazet, magnetofonových kazet, CD, DVD, přes internet a média. Odtud se vznáší modlitba o Boží milosrdenství pro svět před milostivým obrazem Milosrdného Ježíše, zvláště přes každodenní modlitbu v hodině Milosrdenství, korunku k Božímu Milosrdenství, pobožnosti k úctě Božího Milosrdenství: každý čtvrtek a třetí pátek v měsíci, přes zářijové pobožnosti s vystavenou Svátostí oltářní, při kterých se zpívá korunka k Božímu Milosrdenství a čtou se texty sloužící prohloubení vědomostí na téma tajemství Božího Milosrdenství, přes slavení svátku Božího Milosrdenství a jiných slavností spojených s životem a posláním sestry Faustyny. Zde jsou organizována sympozia a shromažďovány různé materiály spojené s tajemstvím Božího milosrdenství, životem a posláním sestry Faustyny a ve škole její spirituality jsou formováni apoštolé Božího Milosrdenství na setkáních a duchovních cvičeních nebo prostřednictvím formačních materiálů, které jsou jim posílané. na tomto místě mají sestry také dílo milosrdenství pro osoby, které potřebují hlubokou morální obnovu.

Jiným střediskem Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství v Polsku je Dolina milosrdenství v Čenstochové, kde pracují kněží ze Společnosti katolického apoštolátu – pallotini. Z iniciativy kněze Stanislava Wierzbického tam byl otevřen Sekretariát pro záležitosti Božího Milosrdenství. Jeho úlohou je organizovat vědecká sympozia, kongresy k úctě Božího milosrdenství a vést v širokém měřítku duchovní cvičení pro animátory hnutí a osoby seskupené ve Večeřadlech Milosrdenství. Sekretariát vydává materiály z konferencí a diskusí v Bulletinech Božího Milosrdenství a již několik let čtvrtletně vychází Apoštol Božího Milosrdenství.

Dalším střediskem Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství v Polsku je Kongregace sester Milosrdného Ježíše se sídlem v Myšliborze, která organizuje setkání ctitelů Božího Milosrdenství a koresponduje s vedoucími skupin Božího Milosrdenství z Polska a jiných zemí.

Do Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství v Polsku jsou zapojeni také kněží Mariáni, kteří vydávají Deníček sestry Faustyny v polštině a jiné knihy šířící poselství sestry Faustyny. Úlohy hnutí, především vyprošování Božího Milosrdenství pro svět, vykonávají věřící patřící k organizaci zvané Mariánští pomocníci, kterou pro laiky zřídili a vedou kněží mariáni.

Do Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství se zapojují také skupiny ctitelů, které vznikají ve farnostech. Nejčastěji je jejich úlohou vyprošovat Boží milosrdenství na adoracích nebo pobožnostech a věnovat se charitativními díly milosrdenství. Některé skupiny fungují jako soukromá sdružení, schválená biskupem (např. Sdružení ctitelů Božího Milosrdenství ve farnosti sv. Floriána, mučedníka v Čenstochové, které schválil arcibiskup Stanislav Nowak v roku 1995).

Apoštolské hnutí Božího Milosrdenství tvoří také jednotlivci, kteří individuálně hlásají a vyprošují Boží milosrdenství pro svět – čímž splňují úlohy hnutí a snaží se o křesťanskou dokonalost plněním Boží vůle a prokazování milosrdenství bližním.

Po odvolání notifikace začala v různých zemích znovu vyvíjet svou aktivitu střediska, která byla založena v minulosti. Například kněží mariáni v Stockbridge (USA) a Anglii, pallotini ve Francii a františkáni v Itálii. Kromě toho vznikla také nová střediska pod vedením řeholních kongregací, diecézních kněží nebo laiků. Zrodila se také různá bratrstva, sdružení, společenství, která se různými způsoby snaží plnit úlohy Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství (např. apoštolát Pokoj přes Milosrdenství, na jehož čele stojí Kathleen Keefe v USA, či Life Foundation-Eucharistic Apostles of the Divine Mercy, který vede B. Thatcher v USA a v jiných státech) a spojují je s jinými úlohami, pobožnostmi či zjeveními.

K apoštolátům Božího Milosrdenství, které se velmi dynamicky rozvíjejí, patří národní sanktuárium v Stockbridge, kde ve velkém nákladu vydávají Deníček sestry Faustyny v anglickém a španělském jazyce a mnoho jiných knih, novin a časopisů, také filmy propagující poselství Milosrdenství. Publikace Vydavatelství kněží mariánů ze Stockbridge se dostávají do mnoha anglicky mluvících zemí. V roce 1995 byl založen Institus Božího Milosrdenství, jehož úlohou je shromažďovat vydané publikace a jiné materiály týkající se Božího Milosrdenství a sv. sestry Faustyny a také formovat vedoucí, stojící na čele skupin ctitelů Milosrdenství během duchovních cvičení. Kongregace mariánů má na starosti také apoštolát milosrdenství v Brazílii, Portugalsku, Anglii a v jiných státech, kde mají své kláštery.

Apoštolát Milosrdenství ve Francii dále vedou pallotini, kteří vydávají Deníček v překladu do francouzského jazyka, modlitební knížky a knihy související s životopisem a poselstvím sestry Faustyny. Kromě toho organizují kongresy a pobožnosti pro ctitele Milosrdenství, a programy zaměřené na ustavičnou modlitbu k Božímu Milosrdenství, v nichž si jednotlivci vybírají den a hodinu, kdy se budou modlit. Ve Francii, Brazílii, na Slovensku a v Čechách, kde pracují pallotini, čtvrtletně vychází časopis o Božím Milosrdenství (ve Francii: Le Messager de la Miséricorde Divine, v Brazílii: Raios da Divina Misericórdia, na Slovensku: Apoštol Božieho Milosrdenstva, a v Čechách: Apoštol Božího Milosrdenství).

Od beatifikace sestry Faustyny, tj. od roku 1993, v Římě při kostele sv. Ducha působí italské Centrum spirituality Božího Milosrdenství, které založil kardinál Camillo Ruinii. Centrum má na starosti kněz Jezef Bart, který spolupracuje se sestrami Kongregace Matky Božího Milosrdenství. Římské centrum spirituality se soustřeďuje na vydavatelskou činnost, spolupracuje s jinými středisky úcty Božího Milosrdenství v Itálii, aby poselství Milosrdenství bylo hlásáno správně, šíří poselství a spiritualitu sv. sestry Faustyny prostřednictvím pastoračních aktivit, jako je např. putování obrazu Milosrdného Ježíše či relikvií apoštolky Božího Milosrdenství, a vyprošováním milosrdenství prostřednictvím organizování početných pobožností a adorací na oslavu Božího Milosrdenství.

Od roku 1987 působí v Německu pod vedením paní Marie Ruth Hanke Schwester Faustine Sekretariat, který se věnuje vydávání a distribuci obrázků, letáků a knih, propagujících úctu k Božímu Milosrdenství v němčině. Při tomto sekretariátě existuje také Společenství ctitelů milosrdného Ježíše, seskupující několik tisíc členů z německy mluvících zemí. Deklarace, v nichž se zavazují modlit se kromě jiného korunku k Božímu Milosrdenství, odevzdávají v Sanktuáriu v Krakově-Lagievnikách na znak duchovního spojení s centrem úcty Božího Milosrdenství.

Po beatifikaci bylo založeno mnoho středisek apoštolátu milosrdenství inspirovaných spiritualitou a poselstvím sestry Faustyny na všech kontinentech. V Kanadě je pružným vydavatelským a pastoračním střediskem společenství Devotion to the Divine Mercy se sídlem v městě Verdun. Členové tohoto společenství se starají především o mravně zanedbané lidi, kterým pomáhají modlitbou, slovem a skutky milosrdenství.

V Austrálii v roce 1993 páter Augustin Lazur, paulín, se souhlasem biskupa Williama Brenona v diecézi Wagga Wagga založil Bratrstvo Božího Milosrdenství, které tvoří 5000 členů ze 14 zemí. Bratrstvo vyvíjí svou činnost organizováním modlitebních skupin, které nejen vyprošují Boží Milosrdenství pro svět, ale prokazují milosrdenství zvláště nemocným a osamělým. Bratrstvo vydává pro své členy vlastní časopis: The Confraternity of Divine Mercy Newsleter, který vychází dvakrát za rok.

V Irsku propaguje úctu Božího Milosrdenství vydavatelství Valentina Conlona. Šíření úcty k Božímu Milosrdenství je spojené s každoročními formačními kongresy a charitativními akcemi, podporujícími lidi v nouzi.

První etapu rozvoje Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství (do r. 1959) charakterizovala spontánnost a neformální struktury sdružující ctitele Božího Milosrdenství. Avšak v druhé etapě, po odvolání notifikace Apoštolského stolce v roce 1978, vidíme výraznou tendenci tvoření konkrétně určených struktur, o čemž svědčí nově založená sdružení, bratrstva, různé apoštoláty nebo farní skupiny ctitelů Božího Milosrdenství, potvrzené církevní vrchností. Pro tuto etapu rozvoje hnutí jsou příznačné také hodnotné teologické úvahy související s úctou Božího milosrdenství, zrozené z jejího charisma a mystických zkušeností. Kromě toho je v této etapě viditelná touha lidí po formaci v duchu milosrdenství. Dnes již mnohým apoštolům Božího Milosrdenství nestačí odříkání korunky či praktikování všech forem úcty, které zanechala sv. sestra Faustyna. Nestačí jim ani apoštolská aktivita v dílech milosrdenství a hlásání poselství Milosrdenství, neboť touží po systematické, prohloubené formaci, aby zdokonalili svůj duchovní život a mohli účinně plnit apoštolské úlohy, vyplývající z poselství sestry Faustyny.

Všechny věřící, kteří tvoří Apoštolské hnutí Božího Milosrdenství, jednotlivce či společenství, spojuje kromě všech struktur touha po velebení Boha v tajemství jeho milosrdenství a touha odrážet tuto Boží vlastnost ve svém srdci a skutku. Díky jejich apoštolské aktivitě se poselství Milosrdenství dostává ke stále většímu počtu lidí. Dnes asi neexistuje země, v němž by nebyl znám obraz Milosrdného Ježíše či korunka k Božímu Milosrdenství odříkávaná dokonce i v afrických nářečích. Od roku 2000 se již v celé Církvi oficiálně slaví první neděle po Velikonocích jako svátek Božího Milosrdenství a stále větší popularitu si získává také modlitba v hodině Milosrdenství, tj. v okamžiku umírání Ježíše na kříži (15:00). Všude, kde se praktikuje úcta k Božímu Milosrdenství v různém rozsahu se plní úlohy Apoštolského hnutí Božího Milosrdenství. Dnes toto hnutí tvoří milióny lidí různých povolání: osoby žijící za papežskou klauzurou, v činných ženských či mužských kongregacích, nebo v sekulárních institutech, také diecézní kněží a laici.

zpět


V textu byly použity tyto publikace a literatura

  1. Listy Sługi Bożej s. M. Faustyny Kowalskiej, strojopis.
  2. I. Różycki: Boží Milosrdenství. Základní rysy pobožnosti k Božímu Milosrdenství, Olomouc 1999.
  3. I. Różycki: Nabożeństwo do Miłosierdzia Bożego, Krakov 1999.
  4. J. Chróściechowski MIC: Historia nabożeństwa do Miłosierdzia Bożego w naszych czasach, Londýn 1975
  5. Orędzie Miłosierdzia 2000/36: Sanktuárium Božího Milosrdenství, Krakov.